Jednou z příčin stagnace sexuálního života je to, že se sexuální akt stává nudný a jednotvárný. Příčinou bývá ironií osudu to, že když objevíme nějakou vyhovující polohu nebo kombinaci dotyků, vracíme se k nim stále častěji a častěji. Konec konců víme, že to funguje. Jenže život je zajímavý právě svými nejistotami.
Zatímco Sigmund Freud považoval sexualitu za motivující životní sílu a Alfred Adler za integrační snahu, já za realističtější alternativu pokládám potřebu přežít. Pud sebezáchovy obsahuje jak sexuální touhu, tak sociální přizpůsobivost, především však závisí na tom, co jsem nazvala faktorem antinudy, nebo také snahou po stimulaci.
Experimentování s různými polohami, anebo jen pouhé prohlížení erotických obrázků v nás povzbuzuje ony mozkové buňky, které prahnou po novotách. Ano, mnoho vztahů se rozpadlo jen proto, že lidé zapomínají na možnosti změn, které sex nabízí. Není úplně správný výklad, že poznáme-li někoho intimně, víme o něm automaticky už všechno, takže není co objevovat. Něco nového se vždy najde, abychom to však našli, musíme používat mozek.
I když preferujete jednu základní polohu, můžete ji obměňovat nápady nebo rozhovory zvolenými ve správný čas. Fyzicky můžete změnit držení těla třeba jen nepatrně, a přesto to povede k odlišným myšlenkám a pocitům.







